Noční lov

11. prosince 2012 v 17:12 | Shinigami |  Povídky na "Téma týdne"
Ahoj xD Tak jsem si řekla že bych mohla napsat něco na Téma týdne xD Je to krátký, ale aby to bylo delší, musela bych z toho udělat kapitolovku xD

Utíkala planinou. Chtěla JI dohnat! Svou kořist. Potřebuje maso! Ona a její mláďata.


Flashback
V klidu ukládala svá mláďata. V tom něco zaslechla. Ty ladné kroky by poznala všude. Často se s nimi setkávala. Antilopa!
V klidu uložila mláďata a tiše vyšla ze skrýše. Když si byla jistá že je nikdo nebude ohrožovat, tozběhla se za pachem. Netrvalo jí dlouho antilopu najít. Zrovna pila. Puma se instiktivně skrčila a plížila se ke své kořisti. Ale nevšimla si malé větvičky. Antilopa vzhlédla. Zaslechla nebezpečí a rozutekla se pryč. Puma zařvala a vrhla se za antilopou. Za svou kořistí
The End of flashback

Stále se hnala za antilopou. Byla unavená, ale její kořist na tom nebyla o nic lépe. To jí dodalo ještě více energie. Když už byla dosti blízko, chystala se skočit antilopě na záda. Poslední špetky sil dala do nohou. Odrazila se a dopadla antilopě na záda, čímž antilopu srazila k zemi. Antilopa se snažila vyvléct z jejích spárů, dokud to puma nezakončila. Kousla ji do krku, trhla a zlomila jí vaz. Antilopa umřela.
Když se puma vrátila domů, její mláďata byla už vzhůru a čekala na jídlo. Puma jim maso postrčila.
 

Miliónový kůň - Anna de Lutto

8. prosince 2012 v 9:39 | /*Elesí*/ |  Miliónový kůň - By /*Elesí*/
"No zlatíčko, víš kolik je to peněz? Bohužel si to nemůžeme dovolit." řekla Kláře maminka, vzala ji za ruku a vyvedla ze stáje. O 3 dny později, se Klárča dozvěděla, že jí zemřel dědeček a proto byla hrozně smutná. Za pár měsíců přišla za Klárou maminka a řekla jí, že se jedou podívat do stáje na Annu. Klára tedy šla. Jakmile přijeli, Klára uviděla jak ošetřovatel vyvádí Annu ze stáje a jde přímo k nim! Jakmile přišli blíže, uviděla Klára, že má Anna na krku šerpu na které je napsáno: "Pro Klárku , nyní je tvoje!" Klárka vykřikla radostí a rozběhla se k Anně, ošetřovatel chtěl něco říct, ale už to nestihl, Klára chtěla Annu pohladit, ale ta se po ní ohnala.
"ÁÁÁ!" vykřikla Klára a rychle uskočila stranou.
"Co se to s ní děje?!" zeptala se Kláry mamka a ošetřovatel jí odpověděl:
"Taková je poslední dobou pořád, nikdo neví co s ní je, je to opravdu hrozné! Vůbec si nevíme rady!Co si jenom máme počít?" Klára vůbec nevěděla co říct, nejenomže se jí splnil 1. sen ale i 2. sen a teď se všechno hroutí! Hrůza! Co si počne? "Mamíí ,já chci domů!" řekla Klára najednou a prolomila tak tíživé ticho. Poté co dojela Klára mlčky domů, vběhla do pokoje, vrhla se na postel a začala hrozně brečet. Když přestala, koukla se na polštář a zjistila, že je celý promočený. Popotáhla a řekla si:
"Zítra to s ní zkusím znova!" zbytek dne uběhl jako voda a Klára se i přes maminčino zkolabování vracela zpět do stáje. Cestou se jí hlavou honili různé myšlenky: ty dobré,až ty nejhorší. Jakmile se ocitla u stáje, začala hledat nějakého ošetřovatele, ale nikdo nikde, tak to vzala do vlastních rukou. Našla box s cedulkou na které stálo Anna de Lutto, otevřela dvířka a vešla. Anna se k ní rozběhla a Klára ztuhla.
Kousne jí? Kopne jí? Nebo co udělá?

Život je boj - Tomuhle říkám uniknout Smrti!

29. listopadu 2012 v 14:52 | Shinigami |  Život je boj - By Shinigami
Tak jsem se rozhodla taky psát. První dílek nic moc no.

Dojdu domů, vyběhnu po schodech, uteču do pokoje, zabouchnu dveře a zamknu je.
"Sasho?" uslyším za dveřmi mámin hlas.
"Chci být sama!" křiknu a po tváři mi stečou slzy.
"Děje se něco?" zatraceně! Ti rodiče jsou tak zvědaví. Všimnu si že máma cloumá klikou.
"DEJTE MI VŠICHNI POKOJ!" zaječím. Nemám náladu. Uvědomím si že cloumání klikou přestalo a uslyším vzdalující se kroky. Oddechnu si a překulím se na záda a zavřu oči s pocitem klidu a naprosté bezmoci. Divná kombinace. Bohužel ne na dloho. Uslyším dalšího otravu.
"Ségra?" můj milovaný o sedm minut starší brácha. Vzdychnu. Mámě se můžu vyhýbat jak chci, ale tomuhle Vševědovi, který je vždy tam, kde být nemá, ne. Vstanu, odemknu dveře a vykouknu ven. Před dveřmi stojí arogantní černovlásek s rukama v kapsách a arogantním výrazem ve tváři. Pootevřu dveře a ustoupím. Clark vstoupí.
"Co se stalo? Je všechno OK?"
"OK? OK?!" začnu na něj křičet. "Jestli ti OK připadá jako úplná potupa a tři nové modřiny na zádech, ano! Vše je OK!" Rozbrečím se a on si povzdychne.
"Zase Klára?" otřu si oči a přikývnu. Klára Dvořecká byla namyšlená bohatá holka, která bydlela v nějaké nóbl ulici v ňákém nóbl domě.Nádherný popis, že? Jop, já vím.
"Je hrozná." zavzlykám.
"Nechceš to říct ředitelovi? Nebo alespoň třídní a mamce?" zavrtím hlavou.
"Kdyby to přehnala, tak dojdi. OK?" přikývnu. Brácha odejde a zavře za sebou dveře. Já v pokoji osamotním. Rozhodla jsem se. Oficiálně jí vyhlásím válku!

V Pondělí:
"Ahoj šprtko!" pozdraví mně Klára a její parta se rozesměje. Podívám se na ni. Byla o hodně vyšší než já, ale i širší.
"Ahojky Klaruško! Ty ale vypadáš!" odpovím jí s úsměvem. "Zdá se mi to, nebo jsi přes víkend trochu přibrala?" Klára se zarazila. Nebyla zvyklá aby jí někdo odporoval.
"Co jsi to povídala šprtko?" podívala se na mně zlostně. Ve mně zuřila zlost, ale i tak jsem se donutila usmát se.
"Snad jsi přes víkend ještě i neohluchla?" zeptám se mile.
"Ty jedna mrňavá-!" začne, ale v tu chvíli kolem projde učitel.
"Děvčata," zarazí nás těsně před "rvačkou". "Uklidněte se ano? Vyřešíte si to pak po škole." řekne a už nás nechá být.
"Po vyučování na hřišti." zavrčí na mně Klára a odejde. Hlasitě polknu. Mám průšvih.
Po škole si Sasha naplánovala, že se ke hřišti vůbec nepřiblíží a pokusí se najít bráchu, který by jí v téhle situaci mohl pomoct.
"Ahoj Liško Ryšavá!" zarazím se. Tenhle hlas bych poznala všude. Překvapeně se otočím. Stojí za mnou kluk s rozepnutou džínovou vestou a šedým tričkem s nějakým divným šátkem na čele.
"Rayi?" byla jsem překvapená. "Brácha už tady není." řeknu mu. Zamračí se.
"Hajzl. Prej počká." začne nadávat. Usměju se. Od něj chytám hodně nadávek.
"Ahoj šprtko!" uslyším za sebou a otočím se.
"K-Kláro? Měla jsi čekat na hřišti!" sakra! Jsem v průšvihu! Prosebně se podívám na Raye. Zachytí můj pohled a pochopí.
"Promiň Kláro, ale máme naspěch." řekne Ray.
"Naspěch?" nechápe Klára.
"Jedeme dneska s rodiči nakupovat, možná jindy." řeknu a triumfálně se usměju, zatímco Klára rudne vzteky.
Když zajde za roh, oddechnu si.
"Díky kámo! Máš to u mě!" začnu mu děkovat, ale umlčí mně mávnutím rukou.
"Za málo. Kdyby si ještě dovolovaly, dej vědět!" povzdechnu si a usměju se.
"To si tě rovnou můžu platit jako bodyguarda." řeknu a otočím se na něj. Tvářil se překvapeně.
"Karolína se takhle chová úplně normálně. Dneska jsem jí urazila, tak mi chtěla rozmlátit hubu." vypadá to, že pochopil.
"Kája je fakt problémová. Dovoluje si na malá děcka." schytal ode mně pohlavek.
"Já nejsem malé děcko!" vynadám mu a hraji uraženou.
"Né, nejsi!" taky se do té hry zapojil.
"Vážně?" zeptám se s úšklebkem.
"Vážně! Jsi velmi inteligentní, bystrá a velmi chytrá holčina." mám co dělat abych nevybuchla smíchy. Ve škole dostávám samé trojky, neuviděla bych mrakodrap ani kdybych ho měla před sebou a pak jsem prý bystrá, jo? Stejně to nevydržím a rozesměju se, až mi začnou téct slzy od smíchu. Ušklíbne se.
"Hej!" uslyším něčí hlas. Otočím se. Uvidím že k nám běží postava. Později zjistím kdo to je.
"Pohni si!" zakřičím na oplátku a zamávám.
 


Miliónový kůň - Kapitola první

28. listopadu 2012 v 17:48 | /*Elesí*/ |  Miliónový kůň - By /*Elesí*/
Další povídka :D
"A vítězem se stává kůň s číslem 3 Anna de Lutto!!!" vykřikl moderátor v televizi a malá holčička jménem Klárka vykřikla radostí. Klárka už od malička milovala koně a hlavně milovala dostihy! Jakmile v televizi našla program, kde se běžel závod, začala je sledovat pravidelně. Nedavno si všimla, že v jednom dostihu nastoupila překrásná bílá kobylka a okamžitě si jí zamilovala! Každý dostih jí fandila a neskrývala nadšení když zvítězila. Jednoho dne Klárča přemýšlela, co by si měla přát k narozeninám. Mohla mít cokoliv co si přála, jakékoliv značkové oblečení, novou postel, nootebook a spoustu dalších věcí. Ale ona si k 11 narozeninám přála jen jedinou věc-vidět jak Anna de Lutto vítězí v dalším dostihu. Tentokrát to nechtěla vidět jen v televizi, ale na živo. Když se se svým nápadem svěřila rodičům a přidala prosebné oči, tak jí nakonec řekli, že ano. Klárča byla štěstím bez sebe!!! Pak když nastal den D se Klárča elegantně oblékla, nasadila si klobouk a oznámila rodičům, že je připravená vyrazit. Jakmile dojeli na závodiště, Klára začala být nervózní. Jakmile koně vyrazili ze startovních boxů Klára se nervózně posunula na kraj sedadla.
"Anna De Lutta vyhrála závod o celých 6 metrů!" hlásil nadšeně komentátor, ale jakmila Anna proběhla cílem skácela se k zemi.
"Né!"vykřikla Klára. Pak nastal zmatek a Klára se probudila doma ve své posteli. Několik dní jeno trucovala a brečela. Bylo jí Anny tak líto! Nakonec jí rodiče překvapili! Jeli do slavné dostihové stáje, kde měla být ustájená Anna de Lutta! Poté, co tam přijeli, se jich ujal nějaký ošetřovatel a zavedl je k Anně. Anna vystrčila svou přenádhernou hlavu z boxu a zaržála na pozdrav. Ošetřocatel jim řekl, že má moc ráda děti a že je škoda, že už nikdy nebude moc závodit proto ji prodávají. Kláru najednou něco napadlo, už nevnímala ošetřovatele a řekla mamince:
"Mami,koupíme jí!" Maminka se zeptala oošetřovatele, za kolik jí prodají a ten odpověděl:
"11 milionů!"
"Tak co mami?" zeptala se Klárča, její rodiče se nadechli a odpověděli:
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Životní sen - Začátky

28. listopadu 2012 v 17:02 | /*Elesí*/ |  Životní sen - By /*Elesí*/
Tak zde máme první povídku :D Životní sen. Hezké čtení :-) Je to spíš seznámení s povídkou :-) Budu se snažit aby další dílky byly delší :-)

Ahoj jmenuji se Nikol a budu vám vyprávět svůj příběh .....
Po prázdninách jsme se s rodiči odstěhovali z mého rodného města a nastěhovali se do Olomouce. Když jsem měla jít první den do školy měla jsem velkou trému a myslela jsem na svého milovaného koníka Despiho, že jsem ho musela opustit a bylo mi do breku....
Zazvonila první hodina a já sem byla v novém prostředí bez svých kámošek atd.Vůbec se mi tu nelíbilo a když jsem vešla do třídy hned po mě někdo hodil svačinu. Byla sem celá od nějaké pomazánky, ale nějaká holka mě podala ubrousek
"Tady máš a utři si to já jse jmenuji Sandra ty?" řekla mi já sem se opucovala a začala si sní bavit.
"Ahoj já sem Nikol a sem tu nová :)" řekla jsem a šla sem si sednout. V mysli sem přemýšlela o tom že to nebude zas tak hrozné. Do třídy vešla učitelka a zavolala si mě k tabuly ať se jim představím. Po škole sem naskočila na skatebord a jela domů. Mamka se mě hned vyptávala jaké to bylo, ale já jí nic neřekla a šla rovnou do pokoje.Nachystala jsem se do školy, podívala se z okna a měla jsem krásnej výhled na pastvinu plnou koní a řekla sem si že se tam zítra vydám.

Seznámení

28. listopadu 2012 v 16:57 | Shinigami & /*Elesí*/
Ahoj! Jsme Shinigami a /*Elesí*/. Jsme spolužačky a jako většina dívek, i my dvě strašně milujeme koně. Budeme zde psát povídky, atd. Doufáme že se vám náš blog bude líbit :-) Kdyby někdo chtěl zveřejnit svou povídku, může napsat na the-last-story@centrum.cz a my ji zveřejníme. Děkujeme :-)

Shinigami a /*Elesí*/

Kam dál